Snaha svět nejen popsat, ale také popis kvantitativně vyjádřit pomocí měření a čísel je lidem vlastní odpradávna.
Během vývoje samozřejmě došlo ke zdokonalování metod měření, rozvíjela se měřící technika a velmi se rozšířila oblast toho, co vlastně umíme měřit.
A nutně muselo také dojít ke sjednocení metod a jednotek, aby vůbec bylo možné jednotlivá měření porovnávat. Většina jednotek proto má svůj etalon, tedy jakýsi všeobecně uznávaný vzor. Známý je například etalon metru z 18. století, ačkoliv dnes už se jednotky obvykle nedefinují fyzickým prototypem, ale přesněji matematicky.
Ostatně, často to ani jinak nejde – protože třeba takové elektrické veličiny není možné nikde fyzicky „uskladnit“.
Měření elektrických veličin je praktickou aplikací exaktní vědy, kdy se dá měřit celá řada různých parametrů – napětí, proud, odpor, kapacita, vodivost a další. K měření se používají digitální multimetry, digitální mikroohmmetry, odporové normály a dekády a spousta dalších šikovných přístrojů.
Typický digitální multimetr obvykle měří proud, napětí (obojí stejnosměrné a/nebo střídavé), odpor, často také frekvenci, teplotu či kapacitu.
Odporová dekáda je zkušební přístroj využívající řadu rezistorů (odporů) různých hodnot s přepínači, které se dají zapojit do měřených obvodů, a tím zjistit, zda pracují správně. Obdobně fungují kapacitní dekády, jen s tím, že místo odporu substituují a proměřují kapacitu.
Ale měřící přístroje je taky potřeba nastavit a čas od času nastavení zkontrolovat, aby měřily správně. K tomu slouží kalibrátory. Při kalibraci jsou porovnávány výstupy měřícího přístroje s kalibrátorem, samozřejmě s ohledem na toleranci přístroje. Kalibrátor musí být vždy přesnější než kalibrovaný přístroj, kdy přesnost se uvádí v ppm. Pro kalibrování revizních přístrojů jsou pak také určeny speciální kalibrátory.