Při procházce po městě Šardžá ve Spojených Arabských Emirátech se vám najednou může zdát, že jste se snad ocitli v nějaké zdejší obdobě bermudského trojúhelníku. Mezi moderními výškovými stavbami, vyrůstajícími všude v okolí jako houby po dešti, totiž spatříte starou letištní budovu. Necháte se proto unést do minulosti…
Je rok 1932. Letecká doprava zažívá velký rozvoj, před pěti lety uskutečnil Lindbergh první non-stop přelet z Ameriky do Evropy a po dalších průkopnících následují komerční lety. Je třeba rychlého spojení na všechny kontinenty. Také Britové hledají letecké cesty do svých držav. Mezi nejdůležitější z nich patří Indie, která je však pro přímé letecké spojení stále ještě dosti daleko. Letouny proto musí mít cestou několik mezipřistání, což ovšem přináší leteckou dopravu i do dalších míst.
V tomto roce například Britové otevírají jedno z prvních letišť v oblasti Perského zálivu – leží v emirátu Šardžá (anglicky Sharjah), Brity de facto kontrolovaném, na území dnešních Spojených Arabských Emirátů.
Letadla přistávají v poušti
Zdejší panovník, šejk Sultan II. bin Saqr al-Qasimi, byl letectví příznivě nakloněn a poskytl pozemek jihovýchodně od města. Přistávací dráhu vybudovalo RAF (Royal Air Force) srovnáním tvrdé písečné půdy, zatímco budovu pro odbavení a odpočinek cestujících si vzali na starost lidé z Imperial Airways. Realizovali ji místní dělníci a je zajímavým spojením tradiční arabské a moderní evropské architektury. V podstatě připomíná pevnost s nádvořím uprostřed.
Nově vybudované letiště nebylo velké, ale zajišťovalo jak veškeré služby cestujícím, tak i doplňování paliva, servis a údržbu letadel. Kromě cestujících samozřejmě obstarávalo rovněž dopravu nákladu a pošty.
První pasažéři na cestě z Londýna do Indie, letící velkým dvouplošníkem Handley Page H.P. 42, zde strávili noc v říjnu 1932. Letiště bylo pro dopravu využíváno až do začátku 2. světové války, kdy se z něj stala základna britského vojenského královského letectva. Vojáci nakonec zůstali až do 70. let 20. století, po válce se sem však vrátil i civilní letecký provoz. Své linky přes Šardžá provozovaly různé letecké společnosti, zřejmě nejčastěji ale byly vidět letouny pod hlavičkou Gulf Aviation (dnes Gulf Air), zajišťující dopravu mezi státy v okolí Perského zálivu.
Jaká je současnost?
V roce 1968 došlo k vybudování nového terminálu, mezitím se však město Šardžá natolik rozrostlo, že se dostalo až těsně k letišti. Roku 1977, šest let po sjednocení SAE, proto bylo otevřeno v poušti jižně od města letiště nové, které je dnes spolu s Dubají významným mezinárodním dopravním uzlem.
Letecká doprava spojila kdysi tajemnou Arábii se světem, umožnila její rozvoj, obchod i vzájemnou kulturní výměnu. Dnes je pro Spojené Arabské Emiráty životně důležitá, zajišťuje stálý přísun turistů, obchodníků i tranzitujících cestujících a podílí se tak ve velké míře na prosperitě státu.
Mimochodem, místní letecká společnost Emirates patří mezi největší a hlavně nejrychleji rostoucí na světě, přičemž její služby jsou řazeny mezi nejlépe hodnocené.
Handley Page H.P. 42 byl robustní, na svou dobu obrovský čtyřmotorový dvouplošník, navržený v roce 1928 pro potřeby Imperial Airways. Ačkoliv bylo postaveno jen osm kusů těchto strojů (z toho čtyři ve verzi pro evropské linky s interiérem pro 38 cestujících a menším prostorem pro zavazadla, označované H.P. 42W nebo také H.P. 45), staly se tyto letouny slavnými symboly starých časů, nostalgicky odrážejíce zašlý lesk britského impéria a průkopnických dob letectví. Během jejich civilního provozu nedošlo ke ztrátě žádného lidského života, což je v historii letecké dopravy dosti vzácné.
Většina H.P. 42 a H.P. 45 se dočkala i služby v RAF počátkem druhé světové války. Ani jeden z nich ji však nepřežil.
Byly to pomalé (cestovní rychlost 150-170 km/h), neohrabané, nicméně spolehlivé a z hlediska cestujících mimořádně pohodlné letouny, nabízející prostor a nevídaný komfort, i na dnešní dobu výjimečný. Interiér s množstvím exotického dřeva a drahého čalounění připomínal spíše luxusní vlak, stejně jako servírované jídlo o pěti chodech a dokonalý palubní servis. Stroj o vzletové hmotnosti kolem 14 tun přepravil 18 až 24 cestujících spolu se značným množstvím zavazadel a pošty na vzdálenost 500 až 800 kilometrů, než musel přistát a dotankovat.
Do Šardžá a dále do Indie létal H.P. 42 s rejstříkovou značkou G-AAGX, pokřtěný „Hannibal“. I on přešel za války do služby v RAF, což se mu, stejně jako jeho „kolegům“, stalo osudným. 1. března 1940 při služebním letu z íránského Jasku do Šardžá beze stopy zmizel nad Ománským zálivem spolu s osmi lidmi na palubě. Elegán ze starých dob se stal navždy minulostí…
Zajímavá expozice
A staré letiště? Vzhledem k čilému stavebnímu ruchu se časem ocitlo prakticky v centru Šardžá. Z jeho ranveje se stala ulice Krále Abdula Azíza, zatímco budovy postupně chátraly. V 90. letech se však celý areál dočkal rekonstrukce, takže 14. března 2000 mohlo dojít k slavnostnímu otevření nového muzea.
Tím jsme se opět vrátili do současnosti. Po zaplacení nevelkého vstupného si můžete prohlédnout relativně malou, ale pozoruhodnou expozici, mapující historii letectví na území Emirátů. Je tady vystaveno mnoho dobových fotografií, modelů, náčrtů, leteckých součástí a dalších zajímavých předmětů.
Nejzajímavější je ovšem hangár s několika letadly. K vidění je stará známá „Dakota“, čili Douglas DC-3, dále pak britské letouny de Havilland Heron a Avro Anson, ze stropu visí de Havilland Dove. Výčet uzavírá přední část trupu stroje de Havilland Comet, prvního proudového dopravního letadla na světě. Kromě posledně jmenovaného jsou všechny historické letouny vyvedeny v barvách společnosti Gulf Aviation, která je provozovala (ve skutečnosti sice přímo tyto konkrétní kusy létaly jinde, ale to není až tak podstatné).
Všechna letadla si návštěvníci mohou prohlédnout opravdu důkladně, dokonce nám bylo umožněno vlézt si dovnitř, ačkoliv to zřejmě není standardní postup.
Ve druhé části expozice se nachází výuková část, vysvětlující principy letu, činnost leteckých motorů, pohyb létajících živočichů atd. Prohlídka dále zahrnuje samotnou letištní budovu a jednotlivé místnosti, některé s částmi původního vybavení. Přístupný je rovněž ochoz pevnosti, z nějž je dobrý přehled o celkovém uspořádání budovy a výhled do okolí.
Letecká doprava kouzla zbavená
Při troše fantazie si snadno představíte dobovou atmosféru plnou nadšeného rozvoje, kdy byl však málem každý letecký cestující tak trochu dobrodruhem. Dnes už létáme běžně, každý rok přepraví komerční letecké společnosti kolem 2 miliard cestujících. To vše rychle a bezpečně – přes senzační záběry leteckých katastrof je pravděpodobnost, že se stanete obětí letecké nehody, zhruba 4 miliony ku jedné, jinými slovy asi 0,00002 %. I tak má mnoho lidí z létání strach.
Avšak najdou se naopak tací, kteří by raději vyzkoušeli ten průkopnický pocit, když se těžký dvouplošník pomalu odlepuje od země a míří kamsi do neznáma…
Když se řekne Spojené Arabské Emiráty, většina lidí si automaticky představí Dubaj. Ta je však jen jedním z emirátů, kterých je celkem sedm: Abú Dhabí, Adžmán, Dubaj, Fudžajra, Ras al Chajma, Umm al-Kuvajn a Šardžá. Všechny dohromady mají 4,3 miliony obyvatel, žijících na ploše 83 600 km², tedy o něco více než naše republika. Ve skutečnosti je ovšem většina lidí koncentrována ve městech na pobřeží, zatímco zhruba 95% území tvoří téměř liduprázdná poušť.