Trhy si od BREXITu příliš neodpočaly, ale už mají nové, ještě větší téma.
Uplynulo ještě velmi málo času od šoku, který připravili Angličané světu, když v referendu o odchodu z EU zvolili odchod. Z často až trapných úvah o tom, že by bylo nejlepší celou záležitost smést ze stolu a referendum ignorovat, zatím sešlo a lidé, kteří se rýsují jako náhrady Davida Camerona na Downinig st. 10, už se nechali (nebo spíše nechaly) slyšet, že nemají v plánu BREXITu bránit a že bude nutné ho provést.
BREXIT ale bude záležitost poměrně vzdálené budoucnosti a trhy takto dlouhé kauzy nudí a špatně se jim obchodují. Naštěstí je na obzoru nová, dost možná ještě horší věc, než více než dva roky vzdálený odchod Velké Británie z EU. Na trhu stále výrazněji rezonují obavy z vývoje kolem bankovního sektoru v Evropě, zejména v Itálii.
To, že italský bankovní sektor není v nejlepší kondici, se ví už dávno a v podstatě se jen čekalo na spouštěč, který by takový problém navýšil. V pondělí se nechal slyšet ekonom německé Deutsche bank, že na záchranu bank v EU by mělo být zapotřebí kolem 150 mld. EUR, které by měly zabránit podstatně větším ztrátám, aby banky mohly bezpečně odepsat úvěry v delikvenci a začít opět klidněji dýchat.
Ironií osudu je, že takovou zprávu zveřejnila práve Deutsche bank. Ta je mnoha ekonomy brána jako mastodont, který by mohl svými problémy sfouknout EU jako svíčku a zatopil by i globálnímu finančnímu systému. Deutsche bank totiž dlouhodobě nevydělává a vinou špatných rozhodnutí managementu a provalenému skandálu s manipulací se sazbami LIBOR a dalšími kauzami se její akcie dostaly do velmi silného poklesu, který pokračuje bez ohledu na to, že se situace kolem BREXITu uklidňuje. Deutsche bank také velmi silně trpí nízkými sazbami ECB, které jí dále ubírají na ziskovosti. Růst sazeb je navíc v nedohlednu a spíše se spekuluje o tom, že ECB bude dostalčena k dalšímu uvolnění monetární politiky.
Dění kolem bank je zatím na začátku. Silně otřesená EU bude muset po loňské vzpouře kolem uprchlíků, kteří byli, často proti vůli některých států, zváni do EU, řešit opět problémy, jež bude chtít řešit na své náklady jen část států. Opět čeká německou kancléřku Merkelovou těžké vysvětlování, proč bude spolu s italskými bankami (k jejichž záchraně taky nebude velká chuť, zejména mezi státy se zdravým bankovním sektorem) zachraňována i Deutsche bank, jejíž expozice k derivátům dosahuje dvacetinásobku německého HDP.
Kdo tedy bude mít sílu na její záchranu, není jasné a není jisté, že by na to bylo dost peněz v MMF.