V poslední době se v domácích i zahraničních článcích stále častěji objevují úvahy na téma: „Kdy přijde další krize?“
Novináři se ptají ekonomů či centrálních bankéřů, a když jim dojdou, začnou psát články sami. V zásadě se proti tomu nedá nic namítnout. V podstatě v každém okamžiku se dají v ekonomických ukazatelích najít signály, vybízející k opatrnosti. Jaké to jsou a jak je číst, ukážu v následujícím článku.
Známky přicházející krize se momentálně hledají dobře. Svět se od roku 2008 dostal do situace, kdy si všichni zvykli na fakt, že centrální banky masivně pomáhají nízkými úrokovými sazbami ekonomice a dotují ji penězi. Obojí ale po celém světě končí a z toho mají trhy přirozeně obavu.
Jde totiž o to, že pokud se podíváme do historie, pomáhaly trhu centrální banky, jak mohly. Nízké, nulové, nebo dokonce záporné úrokové sazby přinesly na trhy nebývalé množství peněz (neboť akcie rostou jenom pokud na trhy tečou nové peníze, jinak by to byla hra s nulovým součtem – jednu prodám a druhou koupím) a centrální banky dodaly od roku 2008 na trhy tolik peněz, že to stačilo na jednu z největších a nejdelších rally v historii finančních trhů.
Výhodou navíc bylo, že dodávaly průběžně – USA, Japonsko, Čína, EU atd., party tedy mohla v podstatě pokračovat, i když jedna z bank už programy QE ukončila – naskočila místo ní druhá a na globalizovaný trh dodala další volnou likviditu.
První riziko přišlo v okamžiku, kdy centrální bankéři začali omezovat a ukončovat programy QE. To postihlo zejména USA a EU na první dopady teprve čeká. V Americe byli popředu a stihli to dříve, EU ukončila QE až na Silvestra 2018. V USA ale FED v roce 2014 uklidnil trhy ujištěním, že sazby bude zvedat pomalu, a tak si trhy v USA užívaly levné peníze ještě dlouho po ukončení QE, v podstatě do doby, než FED začal zvedat sazby. Zatím poslední zvýšení sazeb přivedlo základní sazbu na 2,5 % - z nuly už je to solidní skok, který ekonomika pozná.
Ekonomika totiž, když jí byly sebrány peníze z QE, naskočila na nový systém. Firmy měly velké objemy peněz, které neměly moc kam investovat, a tak se managementy a boardy firem rozhodly, že rozjedou nový trend – buyback programy, tedy programy výkupu akcií. Fungovalo to tak, že pokud máte ve firmě levné peníze, vyplatí se vám brát si na provozní financování úvěry a peníze, co máte na účtech, použijete na nákup vlastních akcií – ty, díky zvýšení poptávky, zdražují a vy, jako člen managementu, zaměstnanec nebo majitel, můžete s minimálními náklady zdražovat do aleluja něco, čeho vlastníte dost a v případě potřeby toho můžete upsat ještě více.
Toto perpetuum mobile na peníze se ale začíná zadrhávat a první nápor přišel na konci roku 2018, kdy došlo k výraznějšímu výprodeji amerických akcií. Trhy se totiž bály jedné věci – s tím, jak americká centrální banka zvyšovala sazby, budou zdražovat v USA úvěry a kvůli tomu skončí éra masivních buyback programů. A s koncem buyback programů skončí i éra růstu cen akcií, které už nebude mít kdo za co kupovat, a tedy bude lepší se jich zbavit, dokud nespadnou ještě níže. A to se přesně stalo v prosinci.
Na pomoc přispěchal guvernér FEDu Powell, jenž trhu slíbil, že pokud bude zle, je ochotný zpomalit tempo utahování monetární politiky. Zatím jeho slova pomohla, trhy si to vyložily tak, že FED nenechá trhy padnout (pomohla i slova Donalda Trumpa, který si dovolil naprosto bezprecedentní útok na Powella, jako centrálního bankéře, když mu vzkázal, že má skončit se zvyšováním sazeb, aby přestal škodit trhu).
Výhled amerických akcií je tak spjat velmi těsně s monetární politikou FEDu. Ten je ale chycen mezi dva mlýnské kameny, když na jedné straně tlačí americký prezident, který se neřídí obvyklými pořádky nekomentování kurzu nebo hodnoty akciových indexů, a na druhé straně akciové trhy, které si vyzkoušely, že pokud bude opravdu zle, pomůže FED. Členové bankovní rady FOMC se sice snaží zachránit situaci, jejich výhled ale není z nejlepších a zdá se, že přišli o část své nezávislosti.
Pokud tedy budeme chtít mluvit o výhledu krize v USA, kterou by spustila masivní korekce na akciovém trhu, tak je momentálně zažehnána. Může ji odvrátit americká centrální banka, která může snížit sazby na nulu a udržet trhy v chodu tím, že uvolní monetární politiku. To ale popírá významnou myšlenku nezávislosti centrální banky, jež by měla mít, v normálním světě, sílu nechat padnout akciové trhy níže, pokud chce být kredibilní institucí, jakou každá ekonomika tak nutně potřebuje ke zdravému rozvoji a životu.