V minulém článku jsem se zamýšlel nad tím, jak moc hrozí krizí centrální banky. Jejich současná politika totiž trhu dělá vrásky na čele. Období stimulace ekonomik monetární politikou centrálních bank pomalu končí.
Trhy jsou si vědomy faktu, že bez dalších fiat peněz hned tak dále neporostou, neboť bez přílivu nových peněz není naděje na další růst.
Centrální banky vytvořily svou snahou o pomoc ekonomice situaci, kdy jsou ekonomiky přehřáté. Každá ekonomika má svou (těžko zjistitelnou) přirozenou míru nezaměstnanosti, která odráží strukturu trhu práce a schopnost ekonomiky generovat nová místa v závislosti na potřebách ekonomiky a obyvatelstva. Je-li tato míra podstřelena, vzniká situace, kdy se firmy začínají přetahovat o zaměstnance, a to zpravidla tím nejjednodušším způsobem – výší mezd.
Tento boj ale postupně vytváří tlak na efektivitu výroby, řízení nákladů a případně na ziskovost společnosti. Pokud totiž firma není schopná „utáhnout“ vyšší mzdy, požadované svými zaměstnanci, nutně musí skončit a tito lidé přejdou do firem, které mají dostatečnou přidanou hodnotu, aby si mohly vyšší mzdy dovolit. O tomto jsem psal detailněji v jednom ze svých předchozích článků.
Zřejmě nás čeká něco podobného, jen je otázka, jestli to nazývat krizí. Řada domácích firem má totiž postavený byznysmodel tak, že využívá poměrně blízké geografické polohy Německa, výrazně nižších mezd a slabé koruny k tomu, aby mohla realizovat vyšší zisky s nižšími cenami pro své odběratele.
Tento stav však začíná dostávat své trhliny. Lidé už firmám docházejí, a ty, které si to mohou dovolit, shánějí v období konjunktury zaměstnance i v zahraničí. Jak dlouho tento stav ještě vydrží, není jisté, ale na předstihových ukazatelích, jež sestavují agentury po celém světě, začíná být nervozita vidět.
Jako příklad si zde můžeme uvést třeba Index nákupních manažerů ve zpracovatelském sektoru, ale pokud bychom se podívali na Ifo index nebo ZEW index v Německu, situace by byla velmi podobná.
Na obrázku ze serveru Tradingeconomics.com je vidět vývoj indexu za posledních 5 let. Hodnoty nad 50 body ukazují, že většina firem očekává zlepšení, hodnoty pod 50 body ukazují, že většina firem počítá se zhoršením. Německo i ČR se dostaly pod 50 bodů – zatím není důvod k očekávání Armageddonu, ale že se ztrácí optimismus, je neoddiskutovatelné.
S tím jsou spojeny některé další skutečnosti. První je, že firma, která očekává zhoršení, nebude tak ochotně investovat nebo nabírat nové zaměstnance. Obojí vede k ochladnutí ekonomiky a tedy k tomu, že se začne mluvit o krizi – propouštění, krachy firem apod.
Opravdová krize však přijde v okamžiku, kdy se dostane do problémů Německo a s ním zbytek euro zóny. Zakázky ze zahraničí nepřijdou a domácí, na export orientovaná ekonomika, začne mít problémy.
Je však velmi těžké odhadnout, odkud a kdy krize přijde. Pro domácí ekonomiku a korunu je zásadní hlavně sektor automotive, jehož zastoupení v ekonomice je nejvyšší. Je proto třeba sledovat vývoj na trhu s auty, jehož výpadek bude prvním signálem, že tučné roky skončily a že je třeba se připravit na kocovinu po mejdanu. Dokud však Německo funguje dobře, je tlak na firemní sektor ohledně mezd jednoznačně pozitivním faktorem a pomáhá domácí ekonomice k vyšší přidané hodnotě, jak jsem napsal ve svém předchozím článku.