29.1.2019: Nedávno se na webu Ekonom.cz objevil článek, v němž jeho autor, Jan Richter, pracuje s myšlenkou, že ČNB platí spekulantům velké částky peněz.
V článku se mluví až o 45 mld. CZK ročně (přepočet na fotbalová hřiště a Fabie jindy), jež máme platit prostřednictvím ČNB zlým spekulantům, kteří si u nás zaparkovali peníze v průběhu intervencí ČNB.
Pan Richter chtěl zřejmě poukázat na zajímavý finančnický fenomén českého bankovnictví, ale, bohužel, nedomyslel realitu českých bank a jejich klientů. Pravdou je, že ČNB v roce 2018 agresivně zvyšovala sazby, až dostala pěti zvýšeními za rok základní úrokovou sazbu na hodnotu 1,75 %. To je široko daleko nejvíce a pokud srovnáme výši základní úrokové sazby (EU 0,0 %, Polsko 1,5 %, Maďarsko 0,9 %), je Česko jednoznačným premiantem a pro trhy, uvažující nad investicemi, je koruna (z pohledu úrokových výnosů) zajímavou alternativou.
ČNB stanovuje úrokovou sazbu podle toho, v jaké fázi ekonomického cyklu se země pohybuje a jaká je míra inflace, neboť jejím hlavním mandátem je bdít nad měnovou stabilitou domácí ekonomiky. V současné, lehce post konjunkturní fázi, funguje růst sazeb jako hlavní nástroj na stahování peněz z ekonomiky. Banky se totiž rozhodují o svých penězích do značné míry podle toho, jak moc výhodné je „nechat je ležet ladem“ v ČNB.
Do bank natekly ke konci intervencí ČNB velké objemy peněz. Kromě bank peníze, které sem zahraničí nalilo, směřovaly také do domácích dluhopisů (Pamatujete na to, jak se Andrej Babiš chlubil, že se mu povedlo snížit náklady na obsluhu státního dluhu? To bylo přesně ono – zájem o domácí dluhopisy byl tak velký, že snížil požadovanou úrokovou sazbu a tím přispěl k poklesu nákladů na dluh).
Banky se ale chovají stejně tržně, jako jejich klienti, a tak, pokud mají hodně peněz, přemýšlejí, co s nimi. Ideálním scénářem je rozpůjčovat je nejvíce, jak to půjde, při zachování solidního rizika nesplácení. Pokud se podíváme na to, jak vypadají úrokové sazby na korunových depozitech, jen málokterá banka nabídne úrok nad 1 %. Spíše jsou banky na nule. Proč? Protože mohou. Je v nich tolik peněz, že i kdyby si někdo našel lepší místo na držení svých peněz, netrápí je to, protože i tak jim na pokrytí jejich úvěrů zbude peněz dost. Úvěry se navíc daří lidem splácet, takže potřeba kapitálu není velká.
Na jedné straně tedy banka nabírá peníze a dává za ně svým klientům nulu a na druhé straně by je ráda půjčila – jenže potřebuje je vůbec půjčovat? Jak napsal pan Richter – banky si do ČNB ukládají velké objemy peněz a dostávají od ČNB úroky – kdo tedy inkasuje úroky? Zlí spekulanti? Ti určitě ne. Mají stejné nebo velmi podobné podmínky, jako kdokoliv z nás. Inkasují je banky, které drží velmi nízko úroky na vkladech a účtech, neboť peníze pro ně momentálně nejsou vzácné – doslova jimi přetékají.
Poslední úvahou, s níž si dovolím jistou polemiku, je zkreslená úvaha o tom, že ČNB by si měla „vydělat“ eurovými aktivy na výplatu výnosů z repo operací. To ČNB nikdy potřebovat nebude, neboť není komerční bankou, založenou za účelem tvorby zisku. ČNB má neomezenou zásobu peněz a jejím cílem je momentálně stáhnout peníze z oběhu. ČNB bude vykazovat ještě za hodně dlouho ztráty, vznikající z přecenění eur, nakoupených za 27,00 a momentálně oceněných na 25 – 26 korun. Její náklady na repo operace budou v této ztrátě velmi nízké a ČNB není napojena na státní rozpočet – může svůj mandát provádět nerušeně, i když bude mít záporný kapitál. Už k takové situaci došlo a nijak to ČNB neomezilo.
Závěrem je třeba zdůraznit, že mandát ČNB je dán ústavou a v ní je jasně napsáno, že ČNB tady není k tomu, aby generovala zisky, nebo si vykrývala své ztráty pomocí investic. Centrální banka je tady od toho, aby řídila měnovou zásobu podle míry inflace a dohlížela na finanční trhy. Obojího je v rámci jejího mandátu dosahováno a kritizovat ji za to, že pomocí svých nástrojů krotí inflaci, není úplně na místě. Bylo by velmi vhodné, aby takové články vycházely na osobních stránkách autorů nebo na Aeronetu, ale ne na Ekonomu / iHnedu.