25. 7. 2019: V posledních dvou týdnech nebylo na trhu v podstatě očekávanější události, než zasedání bankovní rady ECB. Trhy totiž potřebovaly vědět, co si mají reálně vzít z projevu Maria Draghiho, v němž odcházející šéf evropských bankéřů oznámil, že ECB je připravena na další uvolnění monetární politiky a že jedním z nejvhodnějších nástrojů pro toto uvolnění jsou sazby a jejich posunutí dále do záporu.
To byla ale do čtvrtku 25. 7. 2019 Mission Impossible odcházejícího šéfa ECB, jenž sice takovou strategii (kdy oznámil něco, co mu nechtělo jeho okolí schválit, aby je k tomu přinutil) použil několikrát, ale trhy si nebyly jisté, jestli je to tentokrát stejné. Potřebovaly tak zasedání ECB, aby byl jeho myšlenkám dodán punc oficiální komunikace a trh tak mohl posun ve strategii evropských centrálních bankéřů promítnout do dalšího dění.
To všechno se mělo stát 25. 7. 2019. Trhy už před zasedáním vyprodaly část svých eurových pozic a vědomy si toho, že veterán centrální politiky Draghi nemůže mluvit do větru, se chystaly na velké věci. I oznámení monetární měnově politického rozhodnutí potvrzovalo, že ECB chystá něco velkého. ECB totiž oznámila, že sazby zůstaly, kde byly, ale že bankovní rada pověřila analytiky prozkoumáním možností k dalšímu uvolnění monetární politiky, včetně dalšího nákupu aktiv.
Trhy v tom okamžiku explodovaly. Naděje na příliv peněz byla velkým lákadlem a nahoru vystřelily zlato, stříbro, i akcie. Evropské dluhopisy začaly nabírat absurdního rozměru, kdy se řecký 10Y dluhopis obchodoval dráže, než americký.
Tyto naděje však pochoval sám Draghi na tiskové konferenci. Jeho projev byl daleko od oznámení nové vlny QE, nebo alespoň snížení sazeb. Jen donekonečna opakování prázdné fráze o tom, že nevyslovená země, za níž šlo snadno pochopit Německo, čelí zhoršení situace v průmyslu, na němž je závislá. Draghi neoznámil žádné další kroky, které ECB udělá, jen řekl, že ECB není spokojena se současným stavem inflace a inflačních očekávání v euro zóně.
Další novinkou byl „Symetrický přístup k inflaci“, který říká, že ECB bude reagovat stejně agresivně na podstřelení i přestřelení inflace. To je ale teoretická záležitost, neboť přestřelení inflace ECB v poslední době opravdu nehrozí a zřejmě hned tak nebude. Čelí oslabení inflace, s níž není schopná pohnout ani extrémně nízkými sazbami a ekonomika EU, drcená regulacemi a zaostávající za USA a Asií, zůstává ve stagnaci, bez naděje na další nastartování solidnějšího růstu a poklesu nezaměstnanosti, hlavně v jižním křídle.
ECB tak nakonec paradoxně pomohla euru, které se zřejmě v dohledné době nemusí bát zásadního oslabení kvůli uvolňování ECB. Pokropila také chladnou vodou očekávání zlata či stříbra a uškodila dolaru, jehož hlavní zasedání se čeká příští týden.
Koruna zatím reagovala spíše negativně, neboť vzhledem k absenci plánů na brzké uvolnění monetární politiky v Evropě bude slábnout příliv peněz, které chtěli investoři před uvolněním ochránit pomocí vyšších sazeb v ČR. Koruna by tak mohla, zklame-li FED podobně, jako ECB, dále oslabovat a odpoutat se od minim kolem 25,40 – 25,50, jež jsme viděli v poslední době.