Zasedání americké centrální banky s sebou přineslo smíšené pocity trhu.
Na jedné straně to bylo rozčarování z poměrně jestřábího oficiálního statementu, který v podstatě vyloučil další pokles sazeb do konce roku (a velmi omezil výhled sazeb na příští rok). V podobném duchu se nesl i tečkový graf, který naznačil spíše menší ochotu snižovat dále sazby.
Na druhé straně však bylo vidět, že Jerome Powell nechce být ten, kdo zařízne rally na akciovém trhu. Naznačil, že rozvaha FEDu by mohla začít v dohledné době dále růst, a to trhu dělá asi ještě větší radost, než naděje na pokles sazeb. Nafukování rozvahy znamená nákupy a injekci likvidity, která se projeví na akciích. Powell tím zabil hned dvě mouchy jednou ranou a pokusil se, kromě pomoci akciím, uklidnit i krátký konec křivky v USA, kde v posledních dnech výrazně rostou úroky, až do momentu, kdy se FED rozhodl dodat likviditu, aby umožnil jejich pokles. Poprvé po cca 10 letech sáhl k operaci POMO, která má právě snížit sazby na krátkém konci křivky.
Výhled FEDu tak zůstává pravou první ligou princezny Koloběžky první. Na jedné straně mluví o tom, že trhy nemají počítat s poklesem sazeb nebo uvolněnou monetární politikou, na druhé straně ale naznačuje, že pokud to bude nutné, jsou američtí centrální bankéři ochotní sáhnout v podstatě k jakémukoliv nástroji uvolněné monetární politiky. To je dost na to, aby FED nemusel oficiálně vypadat, že jedná podle potřeb Donalda Trumpa nebo trhu, na druhé straně tím ale minimalizuje riziko, že by mohl být obviněn ze zaříznutí akciového trhu, který bez nízkých sazeb nebo jiného uvolnění monetární politiky už nemá kam růst.
Z pohledu globálního jsou nedávné události v Saúdské Arábii v podstatě nezajímavé. Útok na ropná zařízení jednoznačně pomáhá především Saúdům a trhy tak řešily hlavně to, na koho ukážou USA a Saúdové jako na viníka. Bylo jen malým překvapením, že to byl právě společný nepřítel – Írán.
Donald Trump má ale pramalý zájem jít do ozbrojeného střetu s Íránem – útok na tuto zemi jde proti všem jeho zájmům, hlavně proti jeho doktríně America First – Trump v kampani slíbil, že přestane mrhat penězi v zahraničních misích a bude je používat pro pomoc svým voličům v USA. Vojenský útok na Írán by byl problematický hned ze dvou důvodů – byl by drahý, neboť Írán má relativně slušně vybavenou a loajální armádu, která by mohla útočícím silám přece jen způsobit určité ztráty, jež by mohly napjatou americkou pokladnu bolet. Zároveň by se mohlo ukázat, že Rusko je ochotné, výměnou za ropu nebo cokoliv jiného, dodat moderní zbraňové systémy, a tyto jsou efektivní i proti americkým zbraním.
Obojí je pro Trumpa, vyhlížejícího za rok volby, příliš velké riziko, do něhož těžko bude chtít jít. V podobné situaci je i Saúdská Arábie, kterou vyčerpává konflikt v Jemenu – ten měl trvat pár týdnů a nakonec trvá několik měsíců a stojí obrovské peníze, které v tamní pokladně nejsou, kvůli spíše nižším cenám ropy.
Z pohledu Trumpa hledajícího způsoby, jak před volbami nakopnout americkou ekonomiku, a tím zvýšit své naděje na znovuzvolení, je tak zajímavou možností využít hozené rukavice ze strany FEDu – ten jasně řekl, že za současných rizik jsou dosavadní dvě snížení dostatečná k tomu, aby americkou ekonomiku udržela v chodu. Trump si tak může v podstatě vybrat, jestli současné podmínky zhorší otevřeným útokem na Čínu, nebo zda se pokusí otevřít „evropskou frontu" a uvalit cla na Evropu.
Kam bude jeho případný první útok vést, v podstatě víme – budou to evropské luxusní výrobky. Francouzská vína (vyhrožováno Emmanuelu Macronovi na poslední G7) a německá Velká trojka – vyhrožováno v podstatě posledních pár let. BMW, Mercedes a Audi se mají dost možná na co těšit.