Trhy v prosinci doslova nadchlo oznámení, že Donald Trump nebude uvalovat další cla na čínské zboží, neboť se dohodl s Čínou o rozšíření amerického dovozu do Číny.
Na jedné straně je dosažení fáze 1 obchodní dohody pro mezinárodní obchod dobrá zpráva, snižující napětí ve světě, ale na druhý pohled je to pro některé země problém.
V zásadě se dá říci, že celá věc může skončit dvěma scénáři a ani jeden z nich není pro Evropu pozitivní. Čína totiž buď omezí nákupy od ostatních států nebo dohodu nenaplní.
Čína se v dohodě mimo jiné zavázala, že od amerických dodavatelů v průběhu dvou let odebere zboží a služby v objemu 100 mld. USD navíc. Podle Office of the United States Trade Representative dosáhl vývoz USA do Číny v roce 2018 180 mld. USD. To znamená, že Čína bude muset v podstatě o polovinu navýšit dovozy z USA.
Celkový import Číny dosáhl v roce 2017 1 700 mld. USD, změna o 100 mld. USD bude těžko dohnána slábnoucím ekonomickým růstem. Od tohoto čísla navíc musíme odečíst import z USA, takže dojde k posunu o cca 6 %. Z importních partnerů Číny je největší EU (12,8 %), společenství ASEAN (12,5 %), Jižní Korea 9,6 %) a Japonsko (8,5 %).
Pokud tedy Čína ustoupí americkému nátlaku a bude nakupovat navíc 32 mld. USD zemědělských výrobků, zasaženy budou primárně země, které dodávají do Číny potraviny. Zbytek ale budou produkty zpracovatelského průmyslu, a ty se už tvrdě týkají i Evropy, a hlavně jejího hlavního motoru – Německa. Nakolik Trump hraje vysokou hru, není úplně jasné, jaké výrobky zpracovatelského průmyslu bude Čína kupovat. Ale pokud by chtěl zabít dvě mouchy jednou ranou, bude tlačit na to, aby Čína kupovala od USA to, co dosud kupovala od Evropanů.
Druhá varianta je dost možná ještě horší. Čína je v pozici, kdy si může dovolit nechat některé části dohody jen na papíře – konec konců, je to jen papír, a ten snese leccos. Čína má, narozdíl od USA, výhodu obrovské politické kontinuity, postavené na dlouhodobém plánování, naprosto nezávislém od politického cyklu. Čínské politbyro má úplně jiný pohled na svět než Donald Trump. Pro čínské představitele je rizikové sklonit se před Donaldem Trumpem (riskují ztrátu tváře před vlastními spolustraníky) a dojednaná dohoda může být hlavně snahou získat čas před americkými volbami, které se kvapem blíží. Po nich se ukáže, jestli dohodu bude vůbec zapotřebí brát vážně, neboť pokud by Trump nebyl znovu zvolen, je dohoda podstatně méně důležitá, než se jeví dnes.
Trhy jsou sice nadšené, ale jejich nadšení nemusí trvat až tak dlouho, pokud se ukáže, že Čína se chová, jak je jejím zvykem – říká to, co si myslí, že protistrana chce slyšet, a nakonec se zařídí podle svého.
Pokud by se ukázalo, že Čína nebude spěchat s naplněním dohody a bude chtít vyčkávat na to, jak se celá situace vyvrbí, Trumpa to uvrhne do špatného světla, výrazně to zhorší jeho pozici ve volbách, a hlavně naplno rozjede obavy z obchodní války, neboť Trump, pokud nebude chtít ztratit tvář a vážnost, bude muset na Čínu vyvinout podstatně silnější tlak, než jaký vyvíjel dosud.
Jaké mohou být přesně dopady takového tlaku, těžko odhadovat, ale že budou podstatně tvrdší než to, co jsme mohli vidět teď, je jasné. Německá, a i naše ekonomika, by byla pod masivním tlakem kvůli menšímu odbytu a obavám z protekcionismu, což by se muselo nutně negativně podepsat nejen na ekonomickém výkonu, ale také na síle měn.