Stonehenge, Carnac, Filitosa… Jména známá všem milovníkům historie, ale i záhad a tajemna. Místa megalitických staveb, o nichž koluje mnoho vědeckých teorii a ještě více pověstí a legend. Kromlechy, menhiry, dolmeny a další. Kdo je postavil, kdy, a hlavně proč? Přes veškerý pokrok stále nemáme v těchto otázkách jasno.
Například dolmeny nacházíme téměř po celém světě. Co je to vlastně dolmen? Zjednodušeně řečeno, plochý kamen, zespodu podepřený několika kameny svislými. Jsou v mnoha zemích Evropy, v Turecku, Africe, v Indii a dokonce i v daleké Koreji. Proč? Jak je možné, že údajně primitivní, vzájemně nekomunikující národy, stavěly téměř stejné stavby? A proč se vůbec pachtili s obrovskými kamennými bloky? Nevíme. Všeobecně se soudí, že dolmeny sloužily jako pohřební komory, ale zda to byl jejich jediný a původní účel, není jasné.
Megalitický Kavkaz
Až donedávna vědělo jen velmi málo lidí, že jedním z míst s největší koncentrací megalitů, zejména tedy dolmenů, je ruský severozápadní Kavkaz, hlavně svahy u černomořského pobřeží. Pro hrubou orientaci jde o linii Anapa-Soči, ačkoliv místy oblast zasahuje i hlouběji do vnitrozemí. Ruské dolmeny se vyznačují jedním rysem – jejich přední stěny v sobě mají pravidelný kruhový otvor, a také samotné kamenné desky, z nichž jsou složeny, jsou obvykle opracované. Dolmeny v západní Evropě jsou většinou z neopracovaných kamenů. I když místní obyvatelé o nich vědí již dlouho, odborně byly popsány teprve nedávno a jen díky rozšiřování internetu se v současnosti stávají známějšími.
Některé jsou staré až 6 000 let a ačkoliv mnohé již padly za oběť času, vandalům či lidem, kteří jejich materiál využili k jinému účelu, stále jich tady je ohromné množství. Celkový počet zdejších megalitů se odhaduje kolem třech tisíc, ať už zachovalých, nebo v rozvalinách. A v hustých kavkazských lesích, i v dnešní době málo obydlených a navštěvovaných, jsou pravidelně objevovány nové. Kromě dolmenů se tu vzácněji vyskytují i megality jiného typu, např. zbytky kruhových staveb. Vznikly také mezinárodní archeologické a restaurátorské týmy, které mají za cíl tyto památky zmapovat a zdokumentovat. Předním výzkumníkem ruských megalitů je S.V. Valganov, jenž mimo jiné vydal knihu „Kavkazské dolmeny: Rekonstrukce kultu“ a poskytl řadu zajímavých informací. Ovšem není nad osobní zkušenost, takže se teď pojďme na některé ruské megality podívat.
Ušlapaná stezka se vine hustým, převážně listnatým lesem. Stromy jsou porostlé mechem a popínavými rostlinami, které se plazí z keřovitého podrostu do jejich spletitého větvoví a mizí vysoko v korunách. Všeobklopující bujná vegetace připomíná místy spíše tropickou džungli a neumožňuje daleký výhled. Jen občas se v úzkých průhledech mezi stromy objeví kamsi do dálky se táhnoucí zalesněné kopce. I vlhkost je po neustálých deštích uplynulých dnů dosti vysoká, jen teplota nedosahuje nijak závratných hodnot. Dnes ale přeci jen leze postupně nahoru a připomíná, že pomalu nastupující léto může být v okolí Černého moře dosti horké. Jsme v severozápadní části Kavkazu, pohoří, které bylo vždy spojeno s mnoha záhadami a tajemnými jevy, v místech střetávání různých kultur a civilizačních vlivů.
Lesy plné dolmenů
Konečně se před námi objevuje dolmen, mohutný a důstojný. Divoký les na něj doráží ze všech stran, ale on stojí klidně a mlčenlivě, již po tisíce let. Od dob jeho tvůrců se v okolí vystřídaly celé generace lidí. Mnozí z nich nejspíš kráčeli po okolních stezkách a přicházeli se poklonit jeho majestátu, ale původní účel stavby byl postupně zapomenut.
O pár desítek metrů dál stojí další, nedaleko ještě jeden a poblíž jsou patrné ležící kamenné desky, kdysi také součást dolmenu. Les je pomalu pohlcuje a pokud nepřijde tým restaurátorů, za pár let zmizí pod vrstvou humusu a kořeny stromů. Kolik jich takto už skončilo?
Stačí se však vrátit na silnici, popojet o kus dál a znovu zamířit do lesa. Co pár kilometrů, to skupinka dolmenů. Některé z nich již prošly pečlivou rekonstrukcí, mívají také svá jména, často velmi poetická. V areálu u obce Vozrožděnije byly obnoveny tři dolmeny, stojící nedaleko od sebe na lesní mýtině. Za přístup k nim je třeba zaplatit vstupné, ale pokud peníze poslouží k jejich konzervaci, proč ne? Je ovšem zajímavé, že mnozí obyvatelé vesnice nemají o existenci dolmenů ani tušení. Když se ptáme na cestu, jen nechápavě krčí rameny a kroutí hlavou. Nakonec však přece jen správné místo nacházíme.
Z parkoviště pokračujeme dál pěšky. Po zaplacení 50 rublů je ještě nutno projít špalírem stánků. Místní podnikavci totiž již stačili zachytit probouzející se vlnu zájmu o tyto památky, která se v Rusku nedávno začala zvedat, a tak hned za pokladnou stojí krámky s více nebo méně kýčovitými suvenýry, upomínkovými předměty, pohledy, vonnými oleji a vůbec vším možným.
Vstupujeme do lesa a přes lávku nad krásnou horskou bystřinou, jež si svou cestu dravě vyrazila ve skalnatém korytě, přicházíme ke zmíněným obnoveným dolmenům. Působí opravdu majestátně. Prostřední z nich, s obdélníkovým půdorysem, je nejzachovalejší a má na sobě i uvnitř vyryté abstraktní obrazce, což je velmi vzácné. Naprostá většina dolmenů je zcela bez obrazců nebo nápisů (samozřejmě nepočítáme-li novodobou činnost vandalů). Oba krajní dolmeny mají půdorys kruhový a jsou sestaveny z kamenů zručně otesaných do obloukových segmentů.
Jak na nás prostředí působí, mimoděk mluvíme tišeji. S jakýmsi posvátným respektem prohlížíme a fotíme prastaré stavby, pro něž délka jednoho lidského života nic neznamená. I tady je v okolních lesích možné najít další megality, více nebo méně zachovalé.
Jedna z následujících zastávek nás přivedla k jinému dolmenu, tentokrát ovšem dosti netradičnímu. Leží v kaňonu Mamed, nedaleko vesnice Nižnaja Mamedka.
Po jistých peripetiích s hledáním překračujeme řeku Kuapse a šplháme lesem do prudkého svahu, až dosahujeme onoho pozoruhodného útvaru. A co že je na něm tak zajímavého? Není složen z jednotlivých kamenů, ale je to monolit vytesaný přímo do skály (kromě horní krycí desky, která dnes již chybí). Ale hlavně, jedna jeho část má tvar pyramidy. Sklony stěn přitom údajně přesně odpovídají úhlu pyramid v egyptské Gíze. Aby toho nebylo málo, druhá polovina útvaru z určitého pohledu trochu připomíná Sfingu. Jak je to možné? Vědci jen krčí rameny, u tohoto objektu zatím nebyly provedeny žádné pořádné výzkumy. Bylo však již zjištěno, že stavba má astronomickou orientaci se vztahem k slunovratům a rovnodennostem, snad i jiným nebeským úkazům.
Ruské Newgrange?
Dalším pozoruhodným objektem, který vybočuje z řady „běžných“ megalitů, je komplex nazvaný Psinako-1, dle stejnojmenného údolí nedaleko města Tuapse. Mnoho z něj již nezbylo, zničili jej vykradači a zemědělci, avšak vykopávky a rekonstrukce ukázaly, že Psinako-1 byla vskutku podivuhodná kruhová stavba. V jejím středu se nacházela podzemní komora, v podstatě zasypaný dolmen, kolem něhož byla navršena jakási nízká kruhová mohyla. Ke komoře vedla 11 metrů dlouhá kamenná galerie, vyúsťující ve stropě kruhového objektu. Na povrchu pak byly z kamenů vyskládány paprskovité linie, jichž bylo pravděpodobně 12, a minimálně 2 kamenné kruhy. Průměr stavby byl 57 metrů, výška kolem 5 metrů. Další konstrukční detaily nebyly vzhledem ke špatnému stavu objektu zatím zjištěny, jeho vznik vědci prozatím datují do let 2900 až 2300 před n.l. Psinako-1 svým charakterem, když ještě byla stavba celá, trochu připomínalo irský Newgrange.
Zbytky stavby byly objeveny v roce 1972, avšak podrobněji popsány až roku 1997. Proč ta prodleva? K tomu se váže jedna nepříjemná a poněkud záhadná událost: Objevitel komplexu se sem po pár letech vrátil a přímo na místě zemřel. Místní mluví o prokletí, podobnému třeba Tutanchamónově hrobce. Snad proto tu bohužel mezitím řádil někdo s buldozerem, takže dnes není na místě téměř nic vidět… Přesto se možná ještě dočkáme zajímavých překvapení, protože pod zemí stále „něco“ je. V tomtéž údolí se ještě nacházejí dvě skupiny „obyčejných“ dolmenů, označované jako Psinako-2 a 3.
Kdyby chtěl člověk všechno projít a prozkoumat, musel by tu strávit mnoho dnů či spíše týdnů. Podrobný vědecký výzkum pak určitě zabere roky. Ale i prohlídka některých vybraných objektů stojí za to. Mystická krajina Kavkazu zkrátka nepochybně skrývá ještě mnoho zajímavých objevů. Třeba se dozvíme něco i o civilizaci, která zdejší megality postavila. Ale nejde jen o stavby a různé historické artefakty, velmi bohatá je také zdejší příroda. Horský masiv je domovem vlků a medvědů, žije tu dokonce i levhart. Kavkaz má údajně také svého sněžného či spíše lesního muže, ale to je samostatná kapitola...
Pokud byste chtěli Kavkaz navštívit, v současné době je třeba brát v úvahu, že přístup po souši se poněkud zhoršil s ohledem na krymské události, takže je lepší (ba zřejmě nutné) zvolit jinou trasu než přes Krym, nebo se na místo dopravit letecky.