Kde se nacházejí nejkrásnější památky starověkého Řecka a Říma? Přímo v Řecku a Itálii jich je sice poměrně hodně, ale jedny z nejúžasnějších najdete v Turecku a Albánii. Patří mezi ně i Butrint, kdysi slavné a mocné město.
Butrint (také Butrinti, Bouthroton či Buthrotum) leží na samém jihu Albánie u řeckých hranic, na poloostrově Ksamili. Jeho ruiny důstojně shlížejí z malého návrší na Butrintské jezero a Vivérský kanál, spojující jej s mořem, přesněji s Kerkyrským průlivem.
Vzestupy a pády
Historie Butrintu připomíná jízdu na horské dráze a doslova odráží lidové rčení: Jednou jsi nahoře, jindy dole. Období rozkvětu a prosperity byla střídána úpadkem, někdy hraničícím až se zapomněním. Nyní se zdá, že Butrint je opět na vzestupu. Ne, zřejmě už nikdy z něj nebude jedno z nejvýznamnějších center oblasti, středisko obchodu a vojenské moci. Ale s tím, jak se Albánie otevírá sbvětu, sem míří stále více zahraničních turistů, kteří tak mají šanci poučit se z jeho pozoruhodných dějin. Následující výklad bude možná trochu nudný, ale pokud chcete pochopit množství a rozmanitost památek z různých období na jednom místě, bohužel nezbytný.
Dědictví Tróje
Lidé se v oblasti pohybovali už od prehistorie, avšak není známo, že by tady měli nějaké trvalé sídlo. Římský spisovatel Vergilius uvádí, že město založil věštec Helenos, syn trojského krále Priama. Po dobytí Tróje byl zajat a po svém propuštění se uchýlil právě sem. Předtím ovšem pojal za manželku Andromachu, vdovu po Hektorovi. Nově vybudované město jim mělo připomínat milovanou Tróju.
Méně romantičtí současní historikové se většinou domnívají, že prvními stálými obyvateli byli lidé z řeckého kmene Achájů. Ti zde někdy v 10. stol. př. n. l. postavili pevnost a další budovy. Ve 4. stol. př. n. l. přišli kolonisté z protější Kerkyry (Korfu) a nastalo období velkého rozvoje. Byl vybudován např. opevněný přístav, divadlo, Asklepiova svatyně či akropole a Butrint se stal důležitým obchodním centrem.
V roce 228 př. n. l. přešel pod římskou správu, kde zůstal po několik dalších století. Během střídajících se období růstu a nezájmu přibyly ve městě lázně, akvadukt, fórum, nymfeum (místo zasvěcené nymfám) a jiné stavby.
Neklidný středověk přichází
Ve 3. století n.l. už význam Butrintu postupně upadal, když k tomu přišla těžká rána v podobě zemětřesení. Velká část města byla zničena, ale zbytek přežil a postupně se začal zase vzpamatovávat. To dokládá fakt, že někdy počátkem 6. století se Butrint stal sídlem biskupa. Z tohoto období se datují baptisterie a bazilika. Ani posílení městských zdí však nezabránilo ostrogótskému králi Totilovi, aby roku 550 Butrint se svým vojskem nevyplenil.
Další osud města v období raného středověku je zmatený a ne zcela jasný, ale zřejmě tady působili i Slované. V 9. století oblast přešla pod kontrolu Byzance a byl nastolen jakýs takýs pořádek. Ovšem pak přišly křižácké výpravy a v roce 1153 další zemětřesení, takže stabilita byla ta tam.
Od počátku 13. století mezi sebou o město neustále bojovali Byzantinci, Angevinci a Benátčané. Ani tato doba však neznamenala konec Butrintu. Když se jej například v roce 1267 zmocnil sicilský král Karel I. z Anjou, nechal opravit poničené zdi a baziliku. Rovněž byl postupně budován hrad na vrcholu kopce, dnes nejzachovalejší část celého areálu (rekonstruován ve 30. letech 20. stol.).
Pod příkrovem džungle
V roce 1386 se situace konečně vyjasnila a Butrint připadl Benátčanům. Ačkoliv se i z tohoto období zachovaly dvě významné památky, ležící však stranou od starého centra, konkrétně věž a tzv. trojúhelníkový hrad, Benátčané svůj zájem upírali spíše na sousední Korfu. Město jako celek proto chátralo, postupně zarůstalo džunglí a upadalo v zapomnění. K vylidnění kromě nezájmu úřadů přispěli rovněž malaričtí komáři, hojně se líhnoucí v okolních bažinách.
Koncem 18. století Butrint na krátkou dobu získává napoleonská Francie, aby jej o dva roky později, v roce 1799, dobyl kontroverzní otomanský vladař Ali Paša Tepelenský, operující prakticky nezávisle na Otomanské říši. Během své vlády nechal opravit a přestavět pevnost, stojící pár kilometrů od města, jejíž původní zakladatele neznáme. Dnes se proto této stavbě, ke které se dopravíte jen po vodě, říká Ali Pašův hrad.
A konečně v roce 1912 nabývá Albánie nezávislost, takže Butrint se ocitá na jejím území. Město je touto dobou již dávno neobydleno a z větší části pohřbeno pod zemí. První archeologická výprava sem dospěla v roce 1928 z Mussoliniho Itálie. Vykopávky pokračují s výjimkou 2. světové války po celé 20. století a vlastně trvají dosud.
Památky v ohrožení
Trápení Butrintu bohužel neskončilo ani v novodobých dějinách. Jedinečné místo se sice roku 1992 dostalo na Seznam světového dědictví UNESCO, ale tato pozice byla kvůli rozkrádání a ničení památek po několik let ohrožena.
V současnosti se snad konečně blýská na lepší časy. Vláda zajistila lepší ochranu areálu, celou oblast prohlásila za Národní park a díky pomoci mezinárodních institucí se podařilo pro výzkum a konzervaci zajistit více peněz. Z hlubin zapomnění tak vyplouvají na povrch stále nové a nové stavby, fragmenty a artefakty.
Procházka ztraceným městem
Jaká je osobní návštěva Butrintu? Jedním slovem – nádhera. Opravdu to stojí za to. Celý areál je velmi rozsáhlý a jen prohlídka samotného města zabere několik hodin, tedy pokud jej rychle neproběhnete jako Japonci. A jestliže chcete vidět i související památky v okolí, vyhraďte si k návštěvě raději celý den. Jako při cestě strojem času se před vámi postupně vynořují různé stavby, více nebo méně zachovalé.
K silnému dojmu přispívá okolní příroda, spadající pod ochranu Národního parku a pyšnící se nejvyšší biodiverzitou v zemi. Ruiny zakrývá bujná vegetace připomínající džungli (díky tomu máte při prohlídce zajištěn příjemný stín), slyšíte křik ptáků a zvuky hmyzu. Část města je do výšky pár desítek centimetrů zaplavena vodou a na starobylých zbytcích budov se vyhřívají malé želvy. Na vrcholu návrší stojí středověký hrad, v němž můžete navštívit malé muzeum se zajímavými fotografiemi, mapkami a archeologickými nálezy. Také tu najdete čisté záchody evropského typu (což v Albánii vůbec není běžné).
A hlavně, mezi všemi těmi památkami si můžete chodit jak chcete, nic není ohrazeno, vše se dá libovolně fotit. Butrint nabízí opravdu bezprostřední kontakt s minulostí. Tedy zatím, uvidíme, co s tímto kouzelným místem udělá nárůst turismu, který sice na jednu stranu přináší peníze, ale na druhou stranu i řadu negativních jevů…
Jak se tam dostat:
Butrint se nachází několik kilometrů jižně od města Sarandë, odkud sem přijedete po úzké asfaltové silnici, klikatící se nad mořem. Cestou leží malá vesnička Ksamili, kde je několik obchodů, restaurace a dokonce malý kemp u moře (v Albánii jsou jinak kempy zatím vzácností).
Vstupné pro dospělého je 700,- LEK (2017: cca 140,- Kč), ale rozhodně nebudete litovat. Za cestu ke vzdálenějším částem areálu (např. akvadukt, Ali Pašův hrad aj.) se platí zvlášť.