18.6.2018: Minulý týden byl na finančním trhu ve znamení velmi netrpělivého očekávání, očekávalo se totiž zasedání bankovních rad ECB a FEDu. Obě centrální banky avizovaly, že se chystají na zásadní novinky, které měly ovlivnit trhy na řadu týdnů a měsíců.
FED měl před sebou zásadní rozhodnutí. Americká centrální banka totiž zůstala osamocena při utahování monetární politiky. Zvyšování sazeb, jež realizuje, je v rozvinutých a velkých ekonomikách unikátní – nikdo další to neprovádí a část trhu si nebyla jistá, jestli se FED, vedený novým šéfem Jeromem Powellem, nebude rozhodovat o tom, že by mohl tuto unikátnost omezit a zpomalit tempo růstu.
Silným argumentem byla také snaha Donalda Trumpa o vyrovnání obchodní bilance USA, která je už od 90. let ve schodku, hlavně kvůli přesunutí průmyslu do Číny. Tomu by sílící dolar komplikoval plány a jeho oslabení by samo o sobě k vyrovnání schodku přispělo – Američané by měli dražší zahraniční (dovozové) zboží a zároveň by oslabující dolar pomohl vývozcům, kteří by díky slabšímu dolaru mohli buď zlevnit své zboží, nebo realizovat větší zisk.
ECB byla pro trhy ještě zajímavější – ta totiž už od začátku roku hovoří o tom, že situace v EU se výrazně zlepšuje. Očekává se solidní inflace i robustní růst průmyslové výroby, a také další pokles míry nezaměstnanosti. Trhy tak už podruhé uvěřily, že by ECB mohla tento stav promítnout do svého rozhodování o úrokových sazbách a zvednout je dříve, nebo aspoň urychlit ukončení QE.
Když ECB oznámila, že na červnovém zasedání bude rozhodovat o dalším pokračování programu QE, trhy nelenily a s vědomím, že pokud ECB oznámí posun monetární politiky k jestřábímu tónu, mohou se dočkat výrazného posílení dolaru, začaly houfně nakupovat euro. To začlo ze všech sil dohánět ztráty, nabrané po anabázi kolem italské vlády.
První přišel na řadu ve středu FED. Jeho výstup trhy přesvědčil v tom, že Američané nemají ani v nejmenším zájem zpomalovat utahování a že sílící inflace bude mít za následek další růst sazeb. Tečkový graf naznačuje, že by měly sazby růst letos ještě 2x, což by mělo na konci roku sazby v USA přivést k hodnotám kolem 2,5 %.
Po FEDu následovala ve čtvrtek ECB. Trhy, vědomy si faktu, že FED nechtěl utahovat sám, očekávaly, že ECB nasadí jestřábí tón a už se očekávalo ukončení QE v září a dost možná i zvyšování sazeb na konci roku 2018 nebo na začátku 2019. Šéf ECB, Mario Draghi ale byl podstatně jiného názoru a to, co řekl, podrazilo euru nohy. Draghi oznámil, že QE skončí až na konci roku 2018 a že od září do prosince bude objem QE činit 30 mld. EUR.
Co ale bylo pro trhy ještě horší, bylo ujištění, že sazby, jež jsou momentálně na 0 %, zůstanou na nule až do léta 2019. Jakékoliv naděje na utažení monetární politiky, které by mělo momentálně relevanci a mohlo tak ovlivnit současnou situaci v EU, vzaly za své. Euro masivně oslabilo a za jediný den padlo k dolaru z 1,18 k 1,15.
Výhled
Z pohledu monetárních politik a fundamentálního pohledu je situace na eurodolaru až strašidelně jednoznačná. Vědomí, že FED bude dále zvyšovat sazby a nemusí se zastavit na úrovni 2,5 %, ale může jít dále, je pro trhy, při vědomí toho, že v létě může být poměr sazeb až 2,75 – 3,0 % v USA a 0,0 % – 0,25 % v Evropě, děsivá. Carry trading bude sílit a tok peněz z EU do USA může být pro euro závažím, jež ho bude táhnout dolů. Dolar by bez dalšího zásahu neměl mít zásadní problém otestovat hladiny, které jsme viděli v průběhu minulého roku – kolem 1,05 a s výhledem na paritu. A i nadále není vyloučeno, že k tomu dojde.
Donald Trump však nemá svého nominanta na postu guvernéra jen tak. Je evidentní, že snaha o vyrovnání obchodní bilance není v USA vedena jen na jedné frontě, a tak Trump (samozřejmě náhodou...) oznámil hned druhý den po zasedání ECB, že schválil nové sankce proti Číně v objemu 50 mld. USD ročně. Na trhy tato metoda velmi dobře zabírá a ty tak nepokračovaly v dalším posilování dolaru a vyčkávaly, jak bude reagovat Čína.
Už v předchozím článku jsem poukazoval na to, že Čína má jak na Američany udeřit, aby je to hodně bolelo. Je možné, že Trump se bude snažit Čínu vyprovokovat, aby mu umožnila útokem na dolar dosáhnout dvou cílů najednou – normalizovat sazby, ale zároveň neumožnit dolaru, aby posílil nad rámec toho, co Američané potřebují – výprodej amerických dluhopisů držených Čínou by byl přesně ten moment, který krátkodobě USA potřebují, aby mohly zvedat sazby bez zásadního tlaku na posílení měny.
Dlouhodobě je kvůli výši amerického dluhu a tempu zadlužování, jež Trumpova administrativa provádí, vyprodávání dluhopisů, jimž bude růst výnos, neudržitelné, ale krátkodobě to může americkému prezidentovi velmi dobře hrát do karet do té míry, že mu stojí za to porušit dohodu, kterou s Čínou uzavřel před pár týdny – tedy že nebude žádné další kolo zavádění cel.