V poslední době velmi aktivní ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová přišla s dalším nápadem, jak naplnit státní kasu po tom, co její kreativita při rozšiřování mandatorních výdajů státního rozpočtu hrozí nárůstem schodku do dlouho nevídaných rozměrů.
Maláčová přišla s tím, že banky mají zbytečně velké zisky a že by bylo vhodné je zdanit další, nebo alespoň vyšší daní. Nic proti tomu. Růst výdajů státní kasy by měl být kompenzován růstem příjmů. Je však otázka, jestli snaha zdanit zlé bankéře bude mít kýžený efekt. Ministryně totiž bude muset sáhnout bankám na peníze buď přes zisk, nebo přes aktiva.
V případě zisku budou domácí banky čelit vyšší sazbě daně z příjmů právnických osob (hovoří se o navýšení až na 25 %), nebo bude možné zavést daň z aktiv.
Zisk je veličinou poměrně snadno ovlivnitelnou a pokud si vezmeme v úvahu, že velké banky jsou všechny v zahraničních rukách, a tedy jsou drženy svými vlastníky jen pro zisk, je jasné, že zisky budou vyváženy tam, kde je sazba nižší a státní rozpočet zůstane v nejlepším na svém, neboť domácí dcery zahraničních bank nebudou ochotny v ČR nechat ani korunu navíc.
Současné vysoké zisky jsou navíc dány hlavně tím, že máme velký spread mezi úroky, vyplácenými na vkladech (což je pro banku náklad) a úroky, za které půjčuje nebo vkládá peníze do ČNB (což je pro banku výnos). Většina vkladů je díky obrovské likviditě úročena nulou nebo hodnotou velmi blízkou nule a do ČNB se peníze dají dát za 1,75 % p.a., což je minimum, které banka dostane za peníze, jež neudala za vyšší sazby na trhu do úvěrů. Toto období tak může skončit a zdanění zisků by v té chvíli do rozpočtu peníze na další dobrodružství nepřineslo.
To se nebude ministryni líbit, a tak se nebudu vůbec divit, když přijde s ještě "lepším" nápadem – zdanit banky podle objemu vkladů. To je ještě lepší – čím větší bankéř, tím zlejší a bude třeba ho pořádně zdanit.
Tady ale začíná problém. V ČR je od intervencí zaparkován obrovský balík spekulativního kapitálu a banky z něj mají dost těžkou hlavu, neboť jednou v roce (na Silvestra) z něj musí platit odvody do rezolučního fondu. To se dá odbýt na derivátovém trhu, který si na to už zvykl (a už na něm i vydělal, viz jeden z mých předchozích článků). Ale pokud by se odváděly daně průběžně (aby se jim před zdaněním utíkalo ještě hůře), znamenalo by to velký tlak na snížení bilančních sum bank, a tedy na oslabení koruny – neboť banky by spekulantům tyto náklady s chutí naúčtovaly. Pamatujete? Jsou tady kvůli zisku...
Stalo by se tak skokově a ministryně by tak spustila masivní oslabení koruny, které by mohlo způsobit krátkodobý výkyv, dost možná až k úrovním vysoko nad intervenčními 27,00. Zatím jasnější obrysy dohody o zdanění bank nejsou na světě, ale pokud by se úvahy vyvíjely tímto směrem, můžeme se těšit na hodně zajímavou investiční příležitost.